Březen 2010

O lásce I.

30. března 2010 v 19:20 | aine |  "Myšlenky"
3
Úvahy o lásce pozbývají smyslu, chceme-li bez jakékoli předchozí zkušenosti filosofovat o jejích nástrahách. Nástrahy nejsou slovo příliš vhodné a dalo by se jej považovat za slovo zavádějící, ale není-liž pravda, že se s láskou zaobíráme pouze v případech, kdy nám způsobuje jistá příkoří? Nevídáno, aby se šťastně zamilovaný pouštěl do jakýchkoliv neuvážených rozjímání na téma lásky. Láska, coby téma úvah, je tedy v devíti případech z deseti motivem nešťastných, marně planoucích srdcí. V jistém případě by se dalo říci, že zasluhují náš obdiv, možná naši závist, protože, co je intenzivnější, než bolestné myšlenky a neukojená touha po druhém člověku? Snad sama láska? Snad je lepší, snad je považována za jediné východisko platonických vztahů, ale neskýtá tolik utrpení a tolik intenzivních pocitů, jako neopětovaný cit. Smutné? Myslím, že nikoli. Ten, kdo něco takového poznal jistě bude alespoň z části souhlasit s tím, že něco takového je nepopsatelná záležitost skrývající se za slzami a zlomených srdcem, ale o tolik čistší a hořká, že nemá ve světě obdoby. Sláva lásce, čest neuskutečněné touze!

Přednášky?

30. března 2010 v 8:55 | aine |  "Myšlenky"
Jaký má smysl bezduché sezení na přednášce, která je jistě velmi zajímavá a snad přínosná, ale posluchač není schopen jediné minuty koncentrace a jen bezmyšlenkovitě civí na svůj monitor? Má snad v takovém případě opustit místnost, má si to zařídit tak, aby se na dvě hodiny tohoto mučení vůbec nemusel dostavit? Pro můj lepší pocit se řadím do skupiny, která je schopná přetrpět to a po skončení budovu s nadávkami opustit. Ale když nad tím přemýšlím asi to není právě nejvhodnější způsob, protože já z toho nic nemám, vyučující z toho nic nemá, jen si zkazím náladu a ještě doufám, že si mé "duševní" nepřítomnosti profesor nevšimne. Je mi trapné přehlížet takové kapacity ve svém oboru, které se mi snaží něco vtlouci do hlavy (více či méně úspěšně) a já ani nejsem schopná věnovat jim svoji pozornost. Ale když není den tak není. Rozhodně jsem na tom lépe, než jedinci, kteří prožívají celé roky studia v tomto rozpoložení. Za to jsem opravdu vděčná.

Stín kapradiny

23. března 2010 v 20:59 | aine |  "Myšlenky"
Aj, kdybyste věděli, v jaké jsem depresi. Viděli jste už někdo film Stín kapradiny? No, pokud ano, tak chápete, co způsobuje moje chmury. Film je to tak skvělý, že mě z něj napadají jen samé neblahé myšlenky. Což je dobře. Chci říct, jak jinak se pozná dobrý film, než když jste z něj celý zkoprnělý a přemýšlivý, po skončení nedokážete promluvit a jen pouhý nápad otevřít ústa je pro vás bolestivý. Opravdu...
Pro nezasvěcené tu nebudu barvitě líčit děj, abych je o něco nepřipravila. Hlavně tu záleží na pocitu, který ve Vás zanechává a ten je velice intenzivní.
Když se člověk ve většině filmů snaží nalézt něco sám ze sebe, tak se mu to obvykle podaří. Filmaři to tak chtějí. Do té, či oné postavy vloží rysy, ve kterých divák sám sebe (alespoň z části) objeví. Udělá mu to radost, hrdinu má hned mnohem raději a pozorněji tedy sleduje příběh. Těžko říct, jak je tomu u filmu Stín kapradiny, poněvadž já osobně si myslím, že u tohoto filmu tento obvyklý model nenajdeme. Bude tedy založen na celovečerním hledání sebe sama ve vzduchoprázdnu kapradiny. Dokonalé...
Nakonec to ale máme štěstí, že takových filmů je jako šafránu. Na světě se nenajde tolik vypolstrovaných místností. A to myslím v dobrém...

Vzdušná

22. března 2010 v 23:01 | aine |  Poezie
letíce krajinou protkanou
hlavami zpěněných stvolů
chmýřím obnažených žen
setřásáš s náručí plnou
z hlavy letce sten

klesajíc oblohou blankytnou
skrz prsty vzdušných dam
s vlasy z kapek deště
ke kotníkům spadajíc
jinou cestu nehledám

Dotaz na Vás

21. března 2010 v 21:30 | aine
Mám takový problém s designem svého blogu a potřebuji znát Váš názor.
Nezdá se Vám moc tmavý, mlhavý, depresivní..., nebo si myslíte, že je to ok? Možná bych měla obraz trochu oživit...

Je večer po deváté...

21. března 2010 v 21:08 | aine
Konečně jsem se zase dostala k počítači kvůli něčemu jinému než je škola. Taky máte pocit, že do školy se v určitém období nemusí dělat vůbec nic a hned vzápětí se topíte ve spoustě úkolů a esejí, které musíte najednou splnit? Přesně můj případ. Ale nestěžuji si. Jsem tu spokojená a to, co dělám, mě opravdu baví. Studovat literaturu byl odjakživa můj sen, ale někdy mám těch knížek nad hlavu a říkám si, kam jsem se to dostala. Naštěstí mě to vždy rychle přejde. Což je dobře. Přeji Vám, abyste to měli taky tak.
V hlavě se mi točí jakási myšlenka, nebo spíš nápad, na další báseň, ale ještě si nejsem úplně jistá, co to vlastně je a jak by to mělo ve skutečnosti vypadat. Zvláštní, že někdy vím přesně, jak by měla vypadat forma a obsah mi naprosto uniká a jindy je to zase naopak. Motiv mi stále vrtá hlavou, ale nedokáži ho vymalovat na papír. Snad se mi to konečně brzy poštěstí, protože si myslí, že nápad to není vůbec špatný.
A co vy, jak se máte?

Co? Aha...Facebook!

16. března 2010 v 15:37 | aine |  "Myšlenky"
Facebook: nevinné zamyšlení

Ze všech stran se na nás valí modrobílá mánie zvaná facebook. Jedná se o webový systém, který dokázal přitáhnout velké množství lidí z celého světa a dává jim možnost chlubit se nehorázným počtem přátel 200+. Komu by se to nelíbilo? Samozřejmě, že jeho kvality spočívají i jinde, ale to jistě každý člověk jednadvacátého století dobře ví. Zajímavé, teď když narážíme na jeho tzv. popularitu, vybavuje se mi také celá řada známých, kteří si facebook odmítají založit, nebo se po předchozí špatné zkušenosti rozhodli s tímto fenoménem skoncovat nadobro. Slovem skoncovat se ovšem nerozumí sprovození ze světa absolutní, protože to je prakticky nemožné. A to hned z několika důvodů. Za prvé proto, že sami jistě budete souhlasit s absurdností takového pokusu, bereme-li v potaz, že se jedná o instituci nehmotnou, virtuální. Za druhé proto, že by se proti vám postavilo tolik přívrženců a zastánců tohoto "zázraku" moderní doby, že byste stěží stačili zasadit první ránu. V konečném důsledku (a to je třeba uvést pro vás zatvrzelé ochránce zvířat) by přišlo nazmar mnoho životů (rybičky, kravičky...) a nakonec (pro sociálně smýšlející jedince) i nezaměstnanost ve sféře kavárenství by rapidně vzrostla. Je tedy vcelku pochopitelná případná poznámka, že by se likvidace tohoto internetového společenství měla ještě zvážit.
Facebook vyvolal další zajímavý jev, kterým je skupina lidí, kteří se urputně brání zřízení si této spojky s přáteli z celého světa a možná i dál. Jedná se o skupinu no-facebook nebo stop facebooku!, která jej odmítá pro jeho neosobnost, ba dokonce zachází tak daleko a jeho členy nazývá šmíráky. Padají taková slova jako princip a přesvědčení.
Abych byla upřímná a čtenáře uvědomila o svém "stavu", k onomu davovému šílenství fb nepatřím. Proč, to sama dobře nevím. Snad je to proto, že mám sklony propadat závislostem. Snad proto, že mě opravdu (pozn. red.: ale opravdu) nezajímá, že si Julča pořídila pět krav.
Otázkou je, kdo z nich má vlastně pravdu? Šmíráci nebo neandrtálci? Otázka do pranice, kterou já (kupodivu) nehodlám zodpovědět. Složitě obcházet toto téma také nechci. Je to jen na vás.
Pro zpestření mohu uvést jen jeden z Murphyho zákonů, který by vás snad mohl přivést na správnou cestu: "Počet chyb kvadraticky vzrůstá s počtem kliknutí."
Loučím se a usedám k icq.




Svůj názor můžete názorně vyjádřit v anketě.

První dílka

16. března 2010 v 15:23 | aine |  Moje minigalerie
Právě jsem dokončila několik kreseb, takže se je pokusím, co nejdříve ofotit a zveřejnit.
Moje první "díla" můžete očekávat každou chvíli.

Nesmělá myšlenka

16. března 2010 v 15:17 | aine
Tak jako každý má nějakou svou libůstku, tak já mám i ty svoje. Jejich výčet by mohl být nad očekávání velmi zajímavý a určitě s ním někdy vyrukuji (stejně jako 50% blogerů tady:-)). Ale k věci. K libůstkám patří i věci, které rádi nemáme.
Pokaždé, když přijdu na svůj blog, vyskočí na mě upozornění, kolik mě navštívilo lidí, co si četli a co komentovali...nic neobvyklého? Ano, pokud ale není nejnavštěvovanějším článkem Zase jeden den v...posteli. Samozřejmě mě jejich zájem těší, ale...copak opravdu žijeme v době, kdy člověk reaguje jen na takové podněty? Jako bych to viděla: poprvé sem přijdete, rozkoukáváte se, kliknete na pár věcí a hle! Postel? Hmmm, to by mohlo být něco pro mě. Chtěla bych vidět ty zklamané obličeje. Je mi jasné, že se tu vyskytuje i pár světlých vyjímek :-) a nerada bych jim kazila dojem, který si utvořili.
Popravdě řečeno i já bych se nad takovým článkem pozastavila a byla zvědavá, co to vlastně je? Jestli bych pak byla zklamaná nebo potěšená, to už je věc jiná. Spíš mi jde o to očekávání, které patrně ve většině lidí vzbudil. A teď nevím, jestli se mám stydět za to, že jsem jejich očekávání nenaplnila nebo jestli se mám pohoršovat nad tím, co se někdo domníval, že jsem snad mohla napsat.
Neberte to jako výtku, po které byste se měli nad sebou zamyslet. To v žádném případě. Jen už mě unavuje dnešní sexem nabytá doba, do extrémů zahnaná svoboda slova a skutečnost, že vzrušení hledáme už jen pod slovem, které nějakým způsobem odkazuje k naší sexualitě. Snad se jen potřebuji vypsat ze svého dojmu, který mě už dlouho doprovází (přiznejme, že mě to mohlo jen stěží minout). Krása, že už nic z toho nemusíme skrývat...?
Nejsem moralista a těžko se jím někdy stanu. Jen jsem se snažila zformulovat svůj názor, který se asi ne každému bude líbit, ale názor to je a jako takový ho i berte.

Nezapomeňte vyjádřit svůj názor a zapojit se do ankety!! Moc by mě to zajímalo.

Máme právo žít

13. března 2010 v 10:58 | aine
Chcete pomoci?
Stačí kliknout a dozvíte se víc.